Bez podmínek
14. listopadu 2007 v 11:02Komentáře
Orivin: Víš , milášku, tohle není jen o rodičích a jejich pochopení k dětem, ale o pochopení k přátelům svých dětí a vůbec lidem jako takovým a o to, co sami lidé očekávají od ostatních a co jim chtějí poskytnout. A věř mi, cizí lidé dokáží pomoci více než vlastní rodiče.
Nemohu jinak než souhlasit s Orivinem. Postarat se o člena rodiny je v dnešní společnosti brána skoro jako samozřejmost.Však je to také dáno geneticky. Matka se stará o svého potomka dokud není samostatný, skupina se stará o sociálně slabší... Tohle se najde všude v přírodě, ne jen u lidí. Ale pomáhat cizímu člověku o kterém nic nevím... To asi těžko. Nepředpokládám ani ty, že by jsi to udělala. Když uvidíš v metru člověka který je špinavý, smrdí, a je bez nohy, projdeš kolem něj, a ani nevíš, že jsi někoho takového potkala. Nebo se mu obloukem vyhneš. Přitom nemáš tušení proč na té ulici je. Kecy o tom že bezdomovci jsou ožralové a nemají kde být protože nechtějí jsou možná opodstatněné, ale můžeš vůbec někoho soudit? Zvláště člověka kterého vůbec neznáš? Je hezké psát tu vznesné povídky o solidaritě, humánosti a přátelství, ovšem, zameťte si před vlastním prahem. A kdož jste bez viny, první házejte kamenem. Zkus se příště nad tím co sem házíš zamyslet, jestli opravdu to co publikuješ, nebo jestli jsou to jen slova do větru. Jak zpívá Landa :
" Je všechno v pořádku v tom našem okolí.
Pod teplou peřinou dobře se chrní.
Co bolí druhé, nás přece nebolí.
Tak zbylo z růží už jenom trní. " :)
Ahojky Beru, pěkná povídka, ale jako skoro vždy ti to jen tak neodkývu. :-) Z chudáků rodičů jsi udělala ty špatné a z vojáčka hrdinu, kdyby řekl na rovinu, co se mu stalo, věřím, že by to jeho rodiče pochopili, vždyť právě rodiče jsou schopni milovat své děti bez podmínek.