close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bez podmínek

14. listopadu 2007 v 11:02
Tento příběh je o vojákovi, který se navracel domů po válce po válce ve Vietnamu. Volá ze San Franciska domů svým rodičům:
"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás na něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal sebou domů k nám."
"Jistě," odpověděli rodiče, "rádi ho uvidíme."
"Ale něco byste měli vědět," pokračoval syn, "můj kamarád byl těžce raněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu. Nemá kam jinam jít a já bych chtěl, aby žil u nás."
"To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení."
"Ne, mami a tati. Chci, aby žil u nás."
"Ale chlapče,"řekl otec, "nevíš, o co nás žádáš. Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš prostě čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám."
Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval. O pár dní později jim zavolala policie ze San Franciska. Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu. Policie to vyhodnotila jako sebevraždu.
Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Franciska, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.
Rodiče z tohoto příběhu jsou jako mnozí z nás. Je jednoduché milovat krásné a veselé lidi, ale nemáme rádi ty, kteří by nás mohli v něčem obtěžovat nebo nám bránili v našem pohodlí. Raději se straníme těch, kteří nejsou krásní, zdraví nebo chytří.
Zkusme mít odvahu neodvracet se od těch, kteří naši pomoc potřebují. Zkusme nezavírat oči před nedokonalostí. Vždyť nikdo z nás neví, kdy sám bude potřebovat pomoc druhých, nevíme, jestli na nás nečeká nějaká "mina" - třeba v podobě rychle jedoucího auta, zákeřné choroby…
Nezapomínejme také na dar zvaný PŘÁTELSTVÍ.
Protože praví přátelé nás mají rádi takové jací jsme - i když nejsme dokonalí, nejkrásnější a nejchytřejší.
Opravdové přátelství je dar. Praví přátelé dokáží rozumět, povzbudit, naslouchají a otevírají nám své srdce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 orivin orivin | 29. listopadu 2007 v 17:07 | Reagovat

Ahojky Beru, pěkná povídka, ale jako skoro vždy ti to jen tak neodkývu. :-)  Z chudáků rodičů jsi udělala ty špatné a z vojáčka hrdinu, kdyby řekl na rovinu, co se mu stalo, věřím, že by to jeho rodiče pochopili, vždyť právě rodiče jsou schopni milovat své děti bez podmínek.

2 Sal Sal | 2. prosince 2007 v 20:11 | Reagovat

Orivin: Víš , milášku, tohle není jen  o rodičích a jejich pochopení k dětem, ale o pochopení k přátelům svých dětí a vůbec lidem jako takovým a o to, co sami lidé očekávají od ostatních a co jim chtějí poskytnout. A věř mi, cizí lidé dokáží pomoci více než vlastní rodiče.

3 orivin orivin | 3. prosince 2007 v 17:46 | Reagovat

Vycházíš z vlastní zkušenosti, já zase ze své.

4 Carolline Carolline | E-mail | Web | 15. ledna 2008 v 3:31 | Reagovat

Nemohu jinak než souhlasit s Orivinem. Postarat se o člena rodiny je v dnešní společnosti brána skoro jako samozřejmost.Však je to také dáno geneticky. Matka se stará o svého potomka dokud není samostatný, skupina se stará o sociálně slabší... Tohle se najde všude v přírodě, ne jen u lidí.  Ale pomáhat cizímu člověku o kterém nic nevím... To asi těžko. Nepředpokládám ani ty, že by jsi to udělala. Když uvidíš v metru člověka který je špinavý, smrdí, a je bez nohy, projdeš kolem něj, a ani nevíš, že jsi někoho takového potkala. Nebo se mu obloukem vyhneš. Přitom nemáš tušení proč na té ulici je. Kecy o tom že bezdomovci jsou ožralové a nemají kde být protože nechtějí jsou možná opodstatněné, ale můžeš vůbec někoho soudit? Zvláště člověka kterého vůbec neznáš? Je hezké psát tu vznesné povídky o solidaritě, humánosti a přátelství, ovšem, zameťte si před vlastním prahem. A kdož jste bez viny, první házejte kamenem. Zkus se příště nad tím co sem házíš zamyslet, jestli opravdu to co publikuješ, nebo jestli jsou to jen slova do větru. Jak zpívá Landa :

" Je všechno v pořádku v tom našem okolí.

Pod teplou peřinou dobře se chrní.

Co bolí druhé, nás přece nebolí.

Tak zbylo z růží už jenom trní. " :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama