Následující povídka mi už dost dlouho leží uložená v PC. Nevím kdo je její autor, ale vím, že je krásná a má v sobě velké kouzlo, i když se to na první pohled nezdá.
Všude panovala tichá noc. Nahoře na kopci, který se vypínal nad městem seděl kluk. Tiše se díval smutnýma očima na město. Kdo ví na co myslel. Najednou mu začaly stékat slzy po tváři. Cosi si tiše šeptal. "Proč já musím žít v tak divném světě. Ve světě kde mi nikdo nerozumí! Nesnáším tento svět!" pravil již více nahlas. Pak se v něm něco zlomilo. Jeho obličej vypadal jako obličej blázna. V rukou něco lesklého žmoulal. O něco přiložil k ruce a zatlačil. Jeho obličejem projel úsměv, jako by se od něčeho očistil, či by ho něco těšilo. Krev mu začala vytékat po rukou, přes dlaně až k zemi. To co žmoulal byla žiletka, kterou se nebál použít. Teď si snažil brát život. Myslel si jak se mu uleví, když v tom si na někoho vzpomněl na někoho. Někoho, komu už teď chybí. Vzpomněl si na ní. Bylo již však pozdě. Krev už vytékala příliš rychle na to, aby mohl cokoliv změnit. Už jen mohl čekat, než se mu začne točit hlava z nedostatku krve. Bylo mu smutno, začal plakat. V tu chvíli se začal nenávidět. Jak mohl být tak sobecký?? Myslel jen na sebe. On by utekl, mu by se ulevilo, po něm by už nikdy nikdo neřval. Ale co ona?? Ona tady bude muset trpět sama. Sama bez něho. On jí zradil, i když jí toliko miloval. Teď tady bude muset žít sama. Bez pomoci. Proč jen byl takový hlupák?? A nemyslel na ní dřív?? Byl totiž sobec. Teď toho však lituje, pozdě …
Něco ho začalo pálit do očí. Rychle je otevřel … Vyděsil se co najednou viděl … Ležel ve své posteli … Na rukou ani škrábanec, ani jizvička, ani nejmenší náznak že by si někdy chtěl ublížit. Že by to byl sen?? Tak krutý sen?? Byl dosti zpocený … ještě jednou pohlédl na své ruce … Byly čisté. Usmířil se, že měl noční můru a šel se osprchovat. Celé ráno dumal nad tím co se stalo. Pořád nemohl uvěřit že to byl pouhý sen .. Bylo to tak živé .. až moc … Obával se že viděl to co se stane … Ale stane se to?? Nestalo se to už?? Byl zmatený … ihned se vydal na ní, kterou toliko miloval. Chtěl s ní být, už nebyl sobcem. Chtěl s ní prožít nádherné chvíle. Ale co se děje. Doma jí nenašel. Večer se prý nevrátila domů. Co se to děje?? Kde jen může být?? V tom si vzpomněl na kopec. Ne to nemůže být pravda, honilo se mu hlavou. Rozběhl se směrem ke kopci. Utíkal co mu nohy stačili. Stále víc a víc, ale najednou se mu zdálo že úplně zpomalil. To vybíhal kopec. Už viděl ten palouk. Tak přeci .. to nebyl sen. Nikdy tu nebyl a znal ten palouk. Co to ..??!! ne o nemůže být pravda! vykřikl , když viděl tělo. Tělo jak leží v trávě bez známek života. Rychle k němu přiběhl. Ano .. byla to ona jenž toliko miloval a nikdy milovat nepřestane. Ona se kterou chtěl zemřít, se kterou chtěl celý život být. Milovat jí, radovat se s ní, smutnit s ní … a teď nic .. najednou odešla .. bez něho. Proč? Proč odešla? Ptal se sám sebe. Ano vím proč … protože jsem jí to nedokázal říci. Nedokázal jí říci že jí miluje. Ona jej milovala, chtěla s ním být každou chvílí, ale myslela si, že on jí nemiluje, že jí nemá rád. On za to může .. on ... on sobec. Rozbrečel se. Nechtěl tomu uvěřit, ale bylo to tak. Jediná dívka kterou miloval, si vzala život kvůli němu. Co má dělat?? Nic .. otočit se, odejít a zapomenout .. Ale to nejde. Láska je silnější ...
Slunce zapadá. On usedá na okraj kopce. Cosi žmoulá v ruce ….
Žmoulá to již delší chvíli, když v tom mu hlavou projde .. "A není toto jen další sen, jenž sem i zdá stále a stále dokola?? Pořád musím prožívat to zjištění, že jsem sobec.. Ano jsem .. Tak už prosím konec .. Proč já?? Vždyť je daleko více a horších lidí, než-li jsem já." Dále žmoulal žiletku v ruce a uvažoval … má-li pokračovat dále ve snu nebo ne .. "A co když jsem dávno mrtev?? A tohle pořád vidím v tom spánku??" dále přemýšlel, "To se už asi nikdy nedozvím, ale přeci.."pravil si v duši a zlomil žiletku .. V tu ránu ucítil v palci palčivou bolest. Ucukl rukou a vidí, že z něj krvácí .. Chvilku se díval na svou krev, jak mu vytéká z palce a pak jej utřel do trika.. "Pokud je to sen, tak jej trochu pozměníme.." pravil nahlas, zvedl se a odcházel směrem k městu ..
Najednou ho začali šíleně bolet oči a cítil, jak se mu něco přibližuje k obličeji. V tom jej začal někdo líbat na tvář.. Rychle otevřel oči. To co viděl mu vyrazilo dech.. Byla to ta dívka, jenž mu zemřela na tom kopci .. vlastně .. zemřela ona?! Byl to tedy jen sen?! Takže .. Tedy.. Není sobec.. Spadl mu kámen ze srdce.. Rychle otevřel oči a políbil svou dívku.. Teď si již na vše vzpomněl.. Žije s ní už spousty let a pevně jí miluje, stejně jako ona ho..
krasny..