Hořely čtyří svíčky na adventním věnci tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:
"Jmenuji se Mír. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují."
Její světélko bylo čím dál tím menší až docela zhaslo...
Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla:
"Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná. Lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu abych svítila."
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla...
Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:
"Jmenuji se Láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi."
A posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo...
Vtom do pokoje vešlo dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo:
"Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé!"
A skoro začalo plakat...
Vtom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila:
"Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se Naděje!."
Zapálilo tedy dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.
Plamen naděje by nikdy neměl zhasnout...
...a každý z nás by měl plameny
MÍRU
VÍRY
LÁSKY
a NADĚJE
neustále udržovat.
To je nádhernéééé